Mandrage a komerce
Existuje spousta různých názorů na komerční a nekomerční muziku, jak se rozděluje a jaké jsou rozdíly mezi komerčními a alternativními umělci. O tomto tématu se stále vedou sáhodlouhé filozofické debaty, které obvykle nemají žádného vítěze. Mandrage se samozřejmě s označením komerční kapely také setkávají a jelikož je tohle téma oblíbené, rozhodli jsme se v rubrice BLOG osvětlit trochu z našeho postoje a názorů na tuhle věc jako první.
Mandrage se ve spojení s komerční muzikou objevují často. Velice často slovo komerce používá z nevědomosti nebo nedostatečné informovanosti daných jedinců, kteří buď nevědí co znamená, nebo mají o tomto označení zkreslené představy. Lidé pak vše, co se objeví v médiích označují za komerční sračku. Což je asi v určitém věku v pořádku. Já osobně jsem tento názor také sdílel, ale to mi bylo 12 a poslouchal jsem metal. Věkem však člověk přestane řešit hovadiny a omezí se na názor, že v muzice existují dvě nejdůležitější škatulky a ty jsou „líbi se mi“ a „nelíbí se mi“, popř. „je mi jedno“.
Zaprvé si ujasněme pojem komerce. Komerce je odvozeno z anglického slova commerce či commercial, neboli v překladu reklama, obchod, obchodní styk. Tudíž hovoříme-li o něčem, že je komerční, je to volně vysvětleno jako výroba nějakého produktu za účelem vydělání co nejvyššího zisku. Pokud slovo komerční spojujeme s muzikou, jde především o uměle vytvořené projekty, které jsou vyprodukované tak, aby se v danou dobu dobře prodávaly. Takže s klasickým příkladem komerční muziky, se můžeme u nás setkat např. v Superstar, kde je obyčejný člověk přetvořen a vymodelován na hvězdu velkého formátu, dle požadavků trhu a poslední módy. Taková hvězda, jenž se uplácá z moduritu se pak samozřejmě nějakou dobu dobře prodává a když její lesk opadne, tak se zahodí a hledá se tvář nová. Tady nelze pochybovat o tom, že byla vytvořena za účelem komerčního zisku. Jestli to je, nebo není špatně, bych nesoudil. Jestli budeme tyto produkty poslouchat a zbožňovat, je samozřejmě na každém z nás.
Bohužel u nás panuje názor, že za komerční hudbu se bere vše, co je mediálně vidět a tím pádem je komerční téměř každý, kdo se objeví na televizní obrazovce, koho zahrají rádia a objeví se jeho ksicht v časáku pro teenagery. Nedej bože když hrají něco, co se označuje za POP a ba co hůř, se jejich muzika někomu líbí, to je pak zaděláno na pořádnej průser. Mandrage většinu těchto atributů splňují, tudíž zákonitě musí přece být příkladem komerční muziky. Spousta lidí však už nevidí a pochopitelně vidět ani nechtějí, že Mandrage vznikli tou nejpřirozenější cestou klubové kapely a nahoru se začali šplhat pomalu a postupně a získali si spoustu fans poctivou hudební dělničinou a partyzánským způsobem koncertní činnosti. Když jsme zakládali tuto kapelu, řekli jsme si, že bychom byli rádi úspěšná kapela (což mi přijde naprosto přirozené), že se nebudeme nesmyslně bránit rádiím (ostatně taky proč) a hlavně se nebudeme za tento postoj stydět. Na druhou stranu jsme si vždycky chtěli udržet ksicht a všechny věci mít pod kontrolou, což se nám s vydáním prvního alba trochu vymklo z rukou, protože v té době frčeli Tokio Hotel a vydavatelství se to hodilo do krámu a nás hodili do českého ekvivalentu této partičky, kterou jsme vlastně ani vůbec neznali. Naší kapele to samozřejmě strašně ublížilo a už to vypadalo, že lehneme v propadlišti hudebních dějin. Dlouho nám trvalo, než jsme tuto nálepku od sebe odtrhli a v dnešní době jsou Mandrage nedílnou součástí českého hudebního světa, koncertů a festivalů. Samozřejmě také nedílnou součástí rádiových rotací a televizní obrazovky. Pokud někdo umí počítat do dvou, pak mu musí být být jasné, že 1 + 1 = skutečně 2. To znamená, že s určitým úspěchem kapela generuje i nějaký finanční zisk. Pokud je tohle komerce, pak jsme asi komerční kapela a je třeba si položit otázku co je na tom špatně. Význam komerční muziky je u nás velice často chápán jako něco špatného, negativního, odsouzeníhodného a přirovnal bych ho ke slovu jako teplouš. Všichni víme, že homosexualita tady je a že gayové a lesbičky jsou naprosto v pořádku, ale stejně když se řekne, že je někdo teplej, pak se to chápe spíše negativně. Stejné je to s komercí. Kapely, které generují určitý zisk, tady byly, jsou a budou a tvoří nedílnou součást trhu, bez kterého by show-business neexistoval. Show dělá peníze a business dělá show – jsou to siamská dvojčata a jeden bez druhého nemůžou existovat. Rozdíl je v tom, jestli jste komerční ve formě produktu, nebo zisku. Jelikož se muzikou živíme, je to podobné, jako když dostanete v práci přidáno za to, že jste dobře makal. Samozřejmě máte radost a dává vám to určitou nezávislost. Pokud někoho opravdu štve, že si jiný vydělá peníze tím, že tvoří hudbu, pak je to komunista a nebo jenom omezenej blb. Stále děláme hudbu hlavně proto, že nás to baví a s nahráváním poslední desky „Moje krevní skupina“ jsme zašli ještě dál s nezávislostí na nás samotných a odmítli jsme jakoukoli producentskou činnost, abychom si vytvořili desku, na které se budeme podílet jen my sami a mohli být hrdí na něco, co nese nálepku naší kapely.
Takže jsem závěrem dospěl k tomu, že vím vlastně prd jako každej druhej a jestli je kapela Mandrage komerční nebo není, to opravdu nevím a upřímně je mi to jedno, protože člověk by měl mít hlavně svoji vlastní hlavu, uznávat hodnoty, za kterými si bude především on stát a dokáže si je obhájit. Poslouchat a tvořit muziku, která se bude především líbit jemu, bez ohledu na to, jestli náhodou chlapci neudělali něco, co by vedlo k nějakému masovějšímu úspěchu. Přece si nebudu hrát na alternativního pseudo-intoše, když takový vlastně vůbec nejsem a začínajícím umělcům a kapelám vřele radím – serte na všechno a dělejte si to po svém. Chceš hrát hard-core, tak ho hraj, chceš hrát popík, tak ho hraj, chceš dělat komerční muziku, tak jí dělej, je to jenom na tobě.
Co je však pro mě samotného největší paradox ? Znám kapely, které respektuje alternativní scéna, kteří žebrají u hudebních vydavatelství a rádiových stanic o pozornost. Což je naprosto v pořádku, každý se chce prezentovat v co nejširšímu okruhu lidí, k čemuž ti rádio stále může dost pomoci. Když se však setkají s určitým neúspěchem, zaujmou starý dobrý postoj subkulturní kapely odsuzující vše, co se nepodařilo jim. Některá jména kapel by byla hodně překvapivá, ale nechme to tak. Bylo pro mne velmi vtipné vidět, jak se na cenách Anděl snažil jistý mladík ze známé „nekomerční“ kapely lézt do prdele šéfovi Evropy2 a přesvědčoval ho, že by je měli nasadit do rotací. Což se mu nepovedlo a pak jsem za pár měsíců viděl velký článek s touto kapelou, kde byl velký nadpis: Rádia nás nehrají a nám je to jedno. V článku pak tento umělec obsáhle vysvětloval, že se nechce zaprodávat komerci.